Floyd Chiquita a spol.

24.12.2012 – 27.9.2014

Pořízení Floyda předcházelo docela dost událostí. Původně jsme totiž kocourka chtěli Kornélii pořídit až poté, co se přestěhujeme do většího bydlení. Jednoho zimního dne nám však kamarádka nabídla mainského kocourka, kterého si pořídila její švagrová, ale z důvodu vyskytnutí alergie v rodině ho bohužel museli dát pryč. Rozhodovali jsme se, zda si pořídit třetí kočku už teď a nakonec po delších úvahách, že to nějak zvládneme, jsme se pro něho rozhodli. Pak se však naskytl jeden háček, jeho první majitelka ho nechtěla dát na chov a tak jsme od něho upustili. Jak už jsme ale byli v takovém „těšícím se“ naladění, začali jsme se rozhlížet po jiném kocourkovi až nás upoutal černo-bílý kocourek Emanuel z chovné stanice Chiquita a spol. z Olomouce. K naší smůle jsme ale zjistili, že kocourek byl právě ten den, co jsme kvůli němu volali, závazně rezervován. Chvilku jsme „truchlili“, ale paní Věra Doležalová nám nabídla asi o měsíc a půl mladší koťátka z jiného vrhu. A v tu chvíli byl Floyd náš! Nádhernej kocourek vzhledem připomínající bílého tygra. Protože musel být ještě u maminky, necelé dva měsíce jsme na něj čekali, než nastal čas a mohl se vydat k nám domů. Nakonec jsme se dočkali a naše domácnost se rázem změnila. Přišel nový pán domu! Podmanil si nejen ostatní tři kočky, ale i nás a rozhodně jsme o něm stále věděli. Proto bylo velmi smutné, když nás 27.09.2014 opustil, pravděpodobně na selhání ledvin a nemohli jsme mu nijak pomoci 🙁

Charakter

Jako všechna koťátka je neskutečně akční a prostě „nezničitelný“. Kdekoliv se děje něco nekalého u toho vždycky najdete Floyda. A v tu chvíli máte pocit, že hluchého Floyda, protože když je zabraný do nějaké „škorpionštiny“ tak neslyší, nevidí.. Neustále vymýšlí, co by kde a komu provedl a vůbec ničeho se nebojí. Prohánět se s Kornélií, to je vám řeknu zábava, a to ani nemluvím o tom, pokud se do toho ještě zapojí plyšové myšky. Jeho nejoblíbenější hra je ale „ulov si svojí nohu“ a víte jak se hraje? To si takhle někde sedíte, případně ležíte a najednou máte všechny čtyři kočičí tlapky zabodnuté drápy do nohy a za chvíli ještě ucítíte kousanec ála „jsem vítěz, ulovil jsem ji“. Ale jinak je to mazel. Skočí vám do klína, stočí se do klubíčka, přede, někdy dostanete i pusinku a pak spokojeně usne…

Barva

MCO ns 22 – Černý mramorovaný se stříbrem.

Více fotek ve Fotoalbu